Dobrý den, za chvilku to bude 1/2 roku, co jsem ztratila maminku, je mi čím dál hůř, bylo to náhle - jen tak, zničeho nic, pořád se mi to vrací, že jsem se nerozloučila, nepohladila, neřekla jí, jak jí mám moc ráda a moc potřebuju, moc si přála vnoučata a nedočkala se.... Bylo jí 59. Pořád jí vidím, čekám, kdy přijde, kdy na mě zavolá anebo kdy si budem vykládat. Nemám nikoho kromě manžela, ale ten to nechápe, má pořád svou maminku a nechápe, proč pořád brečím, já jsem z celé rodiny zbyla sama a přijdu si hrozně opuštěná, ani okolí to nechápe, přijde jim to už dlouho. Je mi hrozně líto, že sem se s mamkou ani nerozloučila, prostě to vůbec nechápu, jak se to mohlo stát, to přece není možný, pořád tomu nemůžu uvěřit a pořád na ní čekám... tohle mi vzalo veškerou víru - bůh, posmrtný život - nic takového není a na druhou stranu se smrti vůbec nebojím a mám pocit, že taky jen přežívám a čekám až bude konec. Moc bych si přála, aby se vrátila, aspoň na chvilku, abych jí mohla všechno říct....
