Já a moji demoni...

Těší mě, jmenuji se Leonard.
V životě se mi nedaří...
A takhle by to asi znělo kdyby mi na zdaru ještě záleželo...Já mám asi ale horší problémy než mohou být dluhy nebo zavržená láska nebo zničený život.

V poslední době se procházím po bytě a povídám si sám pro sebe a pak si odpovídám, nebo třeba cvičím a pak se řežu po těle nožem a pak si připadám tak překrásně a pak zase padám na zem v slzách a chvilku co chvilku mám jiné sny, emoce, cíle i přání a nemohu se vymotat z kruhu.
Občas přemýšlím nad sebevraždou a občas nad vraždou.
Někdy si sháním partnera kterého bych měl rád a někdy chci věznit a mučit souseda.
A když to sem píšu přijde mi to tak vtipný a přitom v podvědomí mi něco říká že tohle není ani trochu v pořádku.
Nedokážu udržet tu pomyslnou nit která normálního člověka někam v životě vede, neustále mi přeskakuje a občas si ani nepamatuju co se stalo, kde jsem byl a s kým jsem mluvil...
Psychické problémy mám už od dětství, avšak málokteré dokážu popsat a dohledat příčinu.
Jako třeba homosexualita, sadomasochismus, disociální poruchy
Nikdy jsem však na tom nebyl až takhle zle... připadám si zmatený, nevím kdo jsem a co se děje?!
Chci někam napsat aby si to mohl někdo přečíst jako prosbu o pomoc... dokud to ještě dokážu nějak sdělit.
Nejsem na drogách ani na alkoholu, nehraju hry a neberu steroidy.
Nevím co by mi z tohohle pekla mohlo pomoci se vysvobodit.
Psychiatři mi tvrdí že mi nemají jak pomoct a že dokud sobě nebo někomu opravdu neublížím nesmí zakročit.
Občas když mám světlou chvilku tak se snažím najít odpověď nato co se semnou děje a co mám dělat aby to přestalo.
Před lety jsem měl pocity že přicházím o rozum a teď už si nejsem jistý.