Matka se chová po smrti otce agresivně a stupňuje si fyzickou zátěž. Co máme dělat?
Před 8 týdny zemřel 82 letý nemocný otec. Matce je 75 let, extrémně fyzicky zdatná sportovkyně, zdravá, s fanaticky pevnou vírou v možnost překonání veškerých duševních bolestí fyzickou aktivitou. Novou situaci uchopila způsobem pro sebe typickým a chová se nesnesitelně.
Je sebestředná, útočná, netolerantní, neempatická, nelaskavá. Nerespektuje a odmítá vnímat, jak se cítí kdokoli jiný než ona. Být s ní, je jako hrát si s ohněm v prachárně. Nedovolí chvíli klidu ani svému okolí.
"Jede jako tank", stupňuje si fyzickou zátěž (čili je zřejmé, že její metoda nefunguje dle očekávání a nespokojenost a nepohodu vybíjí do nejbližších, kteří však také prožívají složité emoce-upozorňuji, že k hádkám se vyprovokovat nenechají a při zajiskření reagují s pochopením a tolerantně-což je stále těžší a vyčerpávající-na rozdíl od ní nejsou v důchodu a potřebují sílu na práci). Co příbuzným poradíte? Případnou radu, že je třeba nechat si pomoci odborníkem, by neakceptovala.
Tuším, že existuje něco jako "syndrom agresivní vdovy", konzultace s přítelkyněmi, kterým také zemřel otec dříve než matka to potvrzují, vesměs však nakonec pomohl medikamentozní zásah..to však v našem případě nepřichází v úvahu-léky jsou jen "pro slabochy"..
Předpokládám, že dojde ke zlomu v podobě vyčerpání sil-jedno varování už přišlo před měsícem, kdy matka zkolabovala z dehydratace v horku a následně se jí dostalo všech dostupných vyšetření s výsledkem, že je absolutně zdravá- co radíte do té doby a co pak a jak to emocionálně unést? (Postoj, plus jak SEBE ošetřit bez pocitu viny atd...)
Píšete o svém trápení se svou matkou, která se vyrovnává se smrtí svého muže extrémní fyzickou aktivitou a agresí vůči ostatním členům rodiny. Vnímám, že Vás komunikace s ní hodně zaměstnává, možná i víc než vlastní vyrovnávání se se smrtí otce. Vaše matka jako by nevědomě strhávala pozornost na sebe a tím znemožňovala i ostatním členům rodiny truchlení.
Dobrý den, Helčo.
Vaše psaní je emočně nabité — je z něj znát zlost a bezmoc, nicméně obsahuje málo faktů. Nevím, kdo jsou ti ostatní členové rodiny a zda s matkou žijí, také jestli Vy sama s ní žijete a koho ještě máte a jak se vy ostatní držíte navzájem a pomáháte si chování matky ustát, zvládnout. V tom by spočívala moje první rada, kterou žádáte: Popovídat si navzájem o matčině chování a zkusit přijít na to, jak na něj reagovat co nejkonstruktivněji. Co se komu osvědčuje? Co aspoň trochu funguje? A čeho vlastně chcete docílit — aby se matka přestala fyzicky přetěžovat, aby přestala zatěžovat vás, aby se snížila její agrese?
Můžete také zkusit matce říct, co s Vámi její chování dělá. Můžete jí i říct, jak otcovu smrt prožíváte Vy. Pokud by to situaci nezlepšilo, nezbyde Vám, než chránit sebe. Omezit kontakt s matkou v míře, v jaké je to možné. Nejste povinni vystavovat se chování, které vám ubližuje. Máte právo se chránit. A můžete se v tomto postoji navzájem podpořit. Může Vám to pomoci ustát její pro okolí i pro ni samou náročný způsob vyrovnávání se se smrtí manžela.
A nakonec, ač psychologickou pomoc Vaše matka odmítá, vy ostatní ji odmítat nemusíte. Odborník — člověk zvenčí — Vám může pomoct obtížnou situaci ustát a najít zdravou hranici mezi zachováním kontaktu s matkou a ochranou sebe bez pocitů viny.
Přeji Vám hodně sil.
Alexandra Lammelová
Dotaz zodpovídá
