Hanny
  (kontaktovat autora příběhu) •
15. dubna 2022
•
Truchlení

Temer jeden rok samoty

10.5. to bude jeden rok kdy jsem plna zoufalstvi s bolesti kontaktovala tyto stranky blizi se 10.5. jeden zoufaly rok plny bolesti ,smutku kazdodennich slz a otazek proc prave ON musel odejit,za temer jeden rok jsem nenasla jedinou tadu,napovedu jak jeho odchod pochopit,chybi mi tolik ze jsem den ode dne zoufalejsi,nenachazim motivaci a smysl dalsiho zivota,nesnasim se hledat utechu,jsem obklopena blizkymi lidmi kteri se snazi a ja jen tise trpim nechci jim zpusobovat starosti tim ze jejich snaha a venovana pozornost vyzniva naprazdno,nevim jak maji ostatni ale ja bez sveho milovaneho manzela neumim zit,postradam smysl vseho,muj zivot se sklada jen z toho co musim,nasleduje proste nic,vsechny,svatky,narozeniny,a podobne jsou pro beznym smutnym dnem....tolik mi chybi....
2 reakce Vložit vlastní příběh
Majka
  (kontaktovat autora příběhu) •
15. dubna 2022
Milá Hanny, samota je hrozná. Prožívám tuto bolest již 5 měsíců a mám pocit ,že je to stále horší.Také si dávám podobné otázky ,proč ta nemoc musela přijít ,nebo jak říkal manžel,proč nepřišla o nějakých 5 -10 let později. Že už by byl starý a spíš by se s tím smířil.Mám děti ,vnoučata a báječné kamarádky ,kterým se mohu svěřit,pobrečet si a které se mě snaží alespoň trochu pochopit a podpořit.Ale jak je potom člověk doma sám,vše na mě padá ,moc přemýšlím a hodně si tím ubližuji a vlastně nemohu na tom všem vůbec nic změnit.Přesto se s tím nemohu zatím ani trochu srovnat, moc to bolí ,moc se mi stýská a moc,moc mi chybí.Nemám žádnou motivaci se něčím zaobývat,nic mě nebaví,prostě život na nic. Majka
81 člověk vyjádřil účast.
Hanny
  (kontaktovat autora příběhu) •
16. dubna 2022
Dekuju pani Majko za vasi podporu,ja bohuzel odpocitam spolecne dny,zbyvali nam posledni tri tydny spolecne stravenych dnu,muj manzel neodesel.na nemoc ,na blbou nahodu v praci,neprikladal tomu zadny vyznam i kdyz poslednich par dnu urcite tusil ze je neco spatne,ze je neco jinak,nikdy nechodil k doktorum,veril si a vsechny zdravotni problemy zvladal vlastnim pricinenim,byl v plne sile a strasne chuti do zivota mel tolik planu,tolik toho chtel stihnout,vzdycky jsem byla zdravotne ten slabsi ja jeste posledni den mi rikal mas me ja se o tebe postaram,a pak najednou...najednou byl konec,trvalo to jen par minut,dodnes to vidim,dodnes mi zni jak jsem ho prosila aby,to nevzdaval a zustal se mnou,citim vycitky ze jsem ho nepresvedcila jit k doktorovi....vedela jsem roky predtim ze nesmi odejit driv nez ja vedela jsem ze to nezvladnu....a bala jsem kdy pomyslet na to.kolik je nam let....byl silny s poskozenim aorty,kdy si.myslel ze ma nastiple zebro zil tak dlouho dokud jeho srdicko a organizmus zvladali,10.5.se udelal krasny horky letni slunickovy den,nezvladl to....tolik to boli....