V únoru se mi oběsil přítel, musela jsem s 5letým a tříměsíčním synem k rodičům. Chybí mi, jak to zvládnout?
Dobrý den. Nevím jak začít. V únoru se mi oběsil přítel, se kterým jsme sice byly necelé dva roky,ale byly to ty nejkrásnější chvíle jaký mi mohl dát. Máme spolu teď už skoro tří měsíčního syna.. Měl deprese, jen jsme to nikdo nevěděl. Nedával toho moc najevo, když jsem se ptala co se děje tak mi řekl jen nic není nevím. Chybí mi tady moc, je to pro mě hrozně těžký. Z minuty na minutu se mi otočil život vzhůru nohama. Mám syna z předchozího vztahu , kterému bude 5 let. Tahle situace mě dostala do pozice že jsem se musela s dětmi přestěhovat k našim, protože jsem zůstala bez finančních prostředků, prodávám dům na který mám hypotéku. Nemůžu se s tím vyrovnat pořád. Mám dny, které jsou lepší ale jsou i dny kdy si říkám že to není možný, že přijde a zase bude všechno v pořádku. Uklízela jsem oblečení které nosil. Chtěla jsem ho dát jeho sestře a při dávání do tašek si říkám, co když přijde, co si obleče.. chtěla bych jen nějakou radu jak se s tím vypořádat aby se mi tahle situace zvládala lépe i když je to hrozně těžký a moc mi tady chybí. Teď po mě šlape jeho táta, protože náš syn je jediný dědic, jeho otec mě kvůli tomu slovně napadá, protože to nedostane on.
Dobrý den,
nepochybuji o tom, že situace, kterou prožíváte, je smutná a složitá. Od smrti Vašeho partnera zatím uběhla krátká doba, sebevražda je další zátěž, která se obvykle těžko akceptuje, máte dvě malé děti, musíte se věnovat finančním záležitostem a přidávají se tlaky otce partnera. Každá z těchto záležitostí je náročná a nepochybně odčerpává Vaše síly. Proto nejspíš není vůbec možné, abyste teď byla vyrovnaná, přijala smrt partnera jako fakt a žila dál spokojeně – takový stav může nastat nejdříve poté, až se vše trochu ustálí. Ani nejde žít „jako předtím“, změnilo se téměř všechno a Vy se vyrovnáváte se ztrátou, pečujete o miminko a musíte měnit svůj životní standard.
To všechno vyjmenovávám proto, abyste mohla uvážit myšlenku, že nějakou dobu není možné požadovat, abyste vše zvládala, byla nad věcí nebo něco podobného. Chápu, že toho nyní potřebujete opravdu hodně zvládnout a vyřídit, a je dobré, že máte alespoň podporu svých rodičů. Zároveň je zřejmé, že potřebujete šetřit silami, mít čas a prostor na truchlení a všechny pocity či myšlenky s tím spojené. Je normální, že Vám partnerova smrt připadá jako neskutečná, je to způsob, jak psychika „dávkuje“ přijetí osudové ztráty, na kterou jste vůbec nemohla být připravená a navíc přišla v době, kdy jste se věnovala jiné významné události ve Vašem životě, narození druhého syna.
Vzhledem k tomu všemu, bych Vám doporučila
- dopřejte si čas, pokud je to možné,
- řešte, jen co je nutné, nespěchejte na zvládání všeho,
- nechtějte od sebe vyrovnanost, mějte pochopení i pro to, že to prostě je někdy nad Vaše síly,
- vyhledávejte kontakty s lidmi, kteří Vás podporují či vyjadřují porozumění, kdykoliv na to budete mít náladu.
- říkejte si o pomoc a přijímejte ji od lidí, kteří Vám ji nabídnou nebo jsou ochotni ji poskytnout,
- pokud můžete, svěřte třeba některé finanční či organizační záležitosti lidem, kterým důvěřujete, a mohou Vás odpovědně dočasně zastoupit,
- omezte či zcela utlumte kontakty s lidmi, kteří se k Vám nechovají hezky, pokud se s nimi opravdu nemusíte stýkat.
Jste v situaci, kdy na jedné straně potřebujete poskytovat péči dětem, postarat se o sebe a zároveň sama podporu potřebujete. Pokud můžete, snažte se vycházet sama sobě vstříc a také se opřete o druhé lidi, než zase naberete sílu a najdete přijatelný způsob, jak nyní žít.
Zuzana Vondřichová
Dotaz zodpovídá
