Trápí mě, že pro maminku asi nemůžu udělat víc než ji nechat v klidu. Vše řeší jen s mými sourozenci.
Prosím, poraďte, obávám se, že se maminčin stav bude zhoršovat rychle. Ráda bych pro ni cokoli udělala - pomohla jí se stravou, přítomností apod. Bohužel klíče od jejího domu mají jen moji sourozenci, kteří maminku i se svými rodinami navštěvují. Mám pocit, že hraju v rodině roli člověka, kterému je znemožněn přístup k informacím i ke všemu ostatnímu. Maminka mi odmala svěřuje starosti a potíže, které ovšem nesmějí vědět sourozenci, aby je to nestresovalo. Tatínek zemřel počátkem letošního roku a mamince se rozjelo nechutenství, s nímž bojovala už předtím. Zhubla od té doby moc a stěžuje si na nechutenství, pálení žáhy a vůbec potíže s trávením. Ptá se, co bych jí radila, ale máloco z toho pak udělá.. Její stav se stále zhoršuje, blíží se jí osmdesátka. K lékaři jí vozí bratři, jídlo jí vozí bratři, vnoučata jí vozí bratři a já se svou rodinou se o ni třesu opodál. Zeslábla, takže mi údajně nemůže už jít ani otevřít. Volám jí denně několikrát, abych ji zabavila, odvedla myšlenky, ale maminka je většinou stočí na svůj zdravotní stav. Chybí radost ze života, zájem o ostatní, o děti, o cokoli. Bylo to tak i dřív, teď je to horší. Žádné kamarádky, koníčky, nic. Pere se ve mně pocit bezmoci, lítosti, zmaru, smutku se vztekem. U tatínka to bylo podobné. Tatínek tu možná mohl ještě být, stačilo jít včas k lékaři a nasadit léky. Odmítal moje doporučení i prosby a celá rodina stála za ním. Když zemřel, dozvěděla jsem se to jako poslední, až po pár hodinách, přičemž ostatní se s ním mohli rozloučit. Velmi mě to zasáhlo, podobné to bylo kolem pohřbu. Nemohla jsem se podílet na ničem, neviděla jsem dodnes parte ani úmrtní list a nemám dodnes přístup do domu, kde s maminkou žili a teď je tam máma sama.. Máma asi dva měsíce po tatínkově úmrtí mluvila jen s mými sourozenci, řešila s nimi praktické věci, já jen čekala kdy a zda se mi ozve. Přitom bydlíme všichni v jednom městě, mám dospělé děti a relativně čas. Ptala jsem se jí mockrát po příčinách, říká, že prý mě nechce zatěžovat a abych si nedělala starosti. Měla jsem kvůli rodině dost trápení i dřív, jsem dítě narozené nevhod, jak jsem se dozvěděla, hodně se mi rozbil život. A teď se trápím tím, že pro mámu nemůžu udělat víc než ji nechat v klidu. Přitom jsem nejstarší ze sourozenců a mám s péčí o druhé zkušenosti. Bojím se, že ani s maminkou se nebudu moci rozloučit. Chtěla jsem se ale spíš zeptat, jestli je možné s tím něco dělat a jak poznám, kdy je potřeba zajistit mamince odbornou pomoc a kdy je možné doufat, že bude mít nad situací nadhled a zvládne to. Případně jak to udělat.. Děkuji, potřebovala jsem se vypsat a možná sdělit i to, že způsob odcházení velmi záleží na povaze člověka a málo na těch ostatních. S doprovázením mám víc zkušeností s jinými příbuznými, ale probíhalo klidněji. Celý život jsem bojovala se samotou, žila jsem v domnění, že je se mnou něco špatně. A teď mám pocit, jako by máma chtěla žít aspoň teď beze mě. A já jí alespoň tohle chci dopřát. Doufám v jakési smíření. Děkuji.
Dobrý den,
připadá mi moc smutné, že čelíte ztrátě tatínka, nemoci maminky a ještě neporozumění v rodině. Netuším, co se ve Vaší rodině stalo, že maminka se na Vás a na Vaše bratry obrací s rozdílnými informacemi i požadavky, a tedy reaguji jen na to, co jste napsala.
Protože o historii rodiny nic nevím, nabídnu Vám postupně kroky, které je možné dělat. Ale můžete mít pocit, že už jste je zkoušela, nebo neodpovídají příběhu Vaší rodiny, který neznám.
První krok už jste udělala – ptala jste se maminky. Ta „Vám nechce přidělávat starosti“, tedy říká, že Vám to za daných podmínek sdělovat nechce. Možná jí můžete opakovaně připomínat, že větší starosti máte, když nic nevíte, než když by Vám sdělila fakta. Někdy si lidé myslí, že nevědomost je milejší, než znát špatné zprávy, ale obvykle to tak nebývá. Nenapadá mě citlivější způsob, jak ji požádat, aby zprávy o svém stavu sdělovala i Vám.
Píšete, že na jedné straně chcete o maminku pečovat a zároveň jí dopřát klid bez Vás. Možná by mohl být další postup ten, že byste se maminky zeptala, co od Vás nyní očekává, co by pro ni bylo dobré a také byste jí mohla sdělit, co by bylo dobré pro Vás. Je v pořádku ptát se po tom, zda maminka opravdu nechce kontakt s Vámi, nebo jí to vyhovuje takhle rozdělené, případně jí sdělit, jak se v tom cítíte odstrčená. Je možné, že to nezmění organizaci celé situace, ale vytvořila byste tak možnost pro sebe sdělit, co to pro Vás znamená a pro maminku zprostředkovat, co přesně potřebuje. Určitě je v pořádku respektovat, co maminka chce, ale také komunikovat s rodinou, co taková přání znamenají pro Vás.
Druhý krok je povídání s bratry. Mluvení o tom, jak se cítíte, že chcete být užitečná, situaci nerozumíte a děláte si velké starosti. Možná tušíte, proč sourozenci jednají bez Vás, a pak by stálo za to zkusit pokud možno klidně vyřešit případná stará nedorozumění.
Další možnost je zkusit najít nějakého prostředníka, který by pomohl zprůchodnit komunikaci mezi Vámi a sourozenci, případně maminkou tak, abyste mohla dostávat informace a situaci ovlivňovat i svou péčí. I v takovém případě bych očekávala, že řešení bude vyžadovat mnoho kompromisů a změny přístupu všech zúčastněných.
Nevím, jak poznáte závažné zhoršení maminčina stavu, protože se s ní nevidíte a člověk, který je podvyživený nemusí podávat správné informace. Je docela pravděpodobné, že maminka v takovém stavu opravdu potřebuje nechat v klidu a zároveň je samozřejmé, že jí má být poskytována adekvátní zdravotní péče. Nevím, zda máte dojem, že o maminku není dobře postaráno – pak můžete kontaktovat jejího praktického lékaře a probrat s ním jeho pohled, nebo jen nevíte, co se přesně děje, ale nepochybujete o dobré péči svých bratrů – v takovém případě bych jim spíš projevila vděk, že se starají, když Vás k tomu maminka nepustí. Určitě máte právo ptát se svých sourozenců, jak péče probíhá, ale je fakt, že je nejspíš obtížné je přimět, aby Vám takové informace poskytli. Moc nevím, proč to nedělají a nabízím Vám k zamyšlení, zda nemůžete Vy ze své strany něco změnit, aby s Vámi bratři více sdíleli vše, co se maminky týká.
Chápu, že se nyní nemůžete starat o maminku podle svých představ, když je situace takhle zamotaná. Starat se proti přání pacienta a ostatních pečujících je velmi komplikované a těžko žádoucí. Je možné situaci opatrně a s respektem začít rozmotávat, nebo alespoň spolupracovat na tom, co lze, a deklarovat svoji dobrou vůli.
Zuzana Vondřichová
Dotaz zodpovídá
