Tatínek byl 19 dní v umělém spánku. Po probuzení už 4 dny nereaguje. Bojím se o tatínka.

Dobrý den,

obecně se dá říct, že pokud je onemocnění tak závažné, že je třeba pomocí přístroje nahradit takovou základní životní funkci, jakou je dýchání, jedná se pro nemocného o extrémně zátěžovou situaci. Z laického pohledu může tento stav působit jako klidný spánek, ale pro nemocného samotného je každý den na umělé plicní ventilaci velmi vyčerpávající i přes umělou výživu a další léčebnou podporu, které se mu v intenzivní péči dostává. To, zda nemocný přežije či jaké bude mít nemoc pro něj následky, pak nezáleží pouze na závažnosti nemoci samotné, ale je to významně ovlivněno také tím, v jakém celkovém stavu byl člověk před propuknutím nemoci. V této souvislosti se často hovoří o „rezervách“ – zdraví člověk v dobré tělesné i duševní kondici má více rezerv, které může v takto závažné situaci využít. U člověka staršího, který navíc trpí jednou nebo více chronickými onemocněními, mohou být tyto rezervy velmi omezené.

Cílem intenzivní péče je nejen léčit vlastní nemoc, ale zároveň udržet dostatečné nebo alespoň co nejlepší možné prokrvení a okysličení celého organismu. Jedním z nejcitlivějších orgánů je v tomto smyslu mozek. Ten může být zejména u pacientů malými rezervami a při delší dobu trvajícím těžkém stavu poškozen. A toto poškození se může projevit právě poruchou vědomí či „neprobouzením“ i po ukončení umělého spánku. Neurologické vyšetření a zobrazovací metody mohou pomoci lékařům určit, o jak závažné poškození se jedná a jaké je pravděpodobnost zlepšení. V některých případech ale ani tato vyšetření jasný závěr nepřinesou a až další týdny ukážou, zda jsou poškození přechodná či trvalá.

Je to čas velké nejistoty. Pokud by se stav vašeho tatínka začal lepšit, i tak bude třeba několik týdnů, možná měsíců intenzivní rehabilitace k dosažení alespoň částečné soběstačnosti. Pokud bude porucha vědomí trvat, může se stát, že budete postavena před otázku, jak se postavit k řešení dalších komplikací, které se budou objevovat. Na takovou otázku není jednoduchá odpověď, není to totiž otázka čistě medicínská, ale dotýká se spíše hodnot a postojů vašeho tatínka, které, pokud je on sám v bezvědomí, můžete zprostředkovat vy nebo někdo, kdo je mu blízký. V takové situaci je dobré se pokusit představit si, co by tatínek na to řekl, kdyby mohl. Dávalo by mu smysl být léčen, i kdyby naděje na zlepšení stavu vědomí a návratu do života, jak ho znal před nemocí, byla minimální? Nebo spíše řekl, že v takovém stavu by si nepřál být uměle držen při životě? Odpovědi na tyto otázky mohou lékařům a sestrám pomoci spolu s vámi vytvořit takový plán péče, který bude v rámci možností co nejlépe odpovídat jeho hodnotám a postojům.

Je to těžká situace. Přeji vám i vašemu tatínkovi hodně sil.

MUDr. Adam Houska