Syn tragicky zemřel. Nemám sílu na nic. Jediné mé přání je už se nevzbudit. Jak mám žít dál?
Dobrý den.
Prosím hledám pomoc kde to jde..
Je to 8 měsíců co mi tragicky zemřel syn 34 let.
Posledních pár let nežil šťastně, vyhýbal se kontaktu se mnou,i s rodinou. Neviděla jsem ho před smrtí 2 roky. Psala jsem, volala..nereagoval. Byla jsem zoufalá, strašně se o něho bála a moc mi chyběl. Usínala jsem a vstávala s myšlenkou jestli má kde spát, co jíst..jestli je v pořádku.
Jako máma jsem nejspíš selhala..hledám chyby od jeho narození, co vše jsem měla a mohla. Vinu vidím na mé straně..vždyť máma každému chybí.
Jeho smrt je poslední kapkou. Odešel bez rozloučení, bez objetí. Nemám sílu na nic..jediné mé přání je už se nevzbudit.
Vím, že vše chce čas, ale moje bolest se naopak prohlubuje víc a víc. Léky mne tlumí, nesoustředím se na práci, klepu se a je to ještě horší.
Hledám cestu k synovi..ještě alespoň jedno objetí! Jednou zase slyšet mamko mám se dobře. Čekala jsem na to poslední roky a teď už není na co čekat, ani doufat.
Prosím promiňte, ale jak mám žít dál.
Moc děkuji
Michala
Píšete, že před osmi měsíci zemřel Váš 34letý syn. Popisujete, že poslední roky nežil šťastně a vyhýbal se kontaktu s Vámi. Obviňujete se, že jste jako máma selhala. Píšete, že se Vaše bolest s časem prohlubuje. Léky Vám úlevu nepřináší, naopak. Doufala jste, že se ještě uslyšíte, obejmete se.
Dobrý den,
mrzí mě, že Vás postihla velká ztráta, ještě za tak obtížných okolností. Je moc bolavé přijít o syna a je to bolavější, když váš kontakt nebyl v pořádku.
Berete si na sebe hodně viny a stále zkoumáte, co jste zkazila. Chápu, že Vás to napadá, mámy mají často pocit, že způsobily svým dětem celý jejich osud. Asi se těmto myšlenkám nemůžeme vyhnout, obzvlášť v období truchlení je to velmi obvyklé. Ale upřímně, nemáme to tak úplně v rukách. Na Vašeho syna jistě působili i jiní lidé, bylo zde mnoho dalších vlivů, které ovlivnily jeho život a v jeho dospělosti tu byla i jeho vůle a odpovědnost, jak si uspořádá své vztahy. Zvolil si oddálení a, bohužel, už nepřišel čas na přiblížení. Představuji si, jak moc Vám tato možnost chybí. Toužíte a truchlíte po jeho blízkosti, která v posledních letech nebyla možná. Většina maminek má v sobě tuto touhu už navždycky, ať už ji mohou nebo nemohou nasytit.
Vím, že se Vám to nyní může zdát nepředstavitelné, ale někdy může pomoci přistoupit k tomu velkému trápení ze dvou stran. Na jedné straně si dovolit připomínat si doby, kdy to ještě fungovalo a těšit se z milých okamžiků, kdy jste si byla s Vaším synem blíž. Není málo něco takového zažít byť jen v omezené míře nebo době. Na druhé straně bývá užitečné jakkoli se vnitřně se synem loučit tak, abyste mu mohla své přání a lásku vyjádřit, jako byste k tomu příležitost měla. Je na místě vnitřně s ním rozmlouvat a přát mu vše dobré, vyznat se mu ze své lásky i stesku. Někomu pomáhá si to jen představit, někomu pomůže říct to nahlas třeba na místě posledního odpočinku, někdo třeba píše dopis. Každý má svůj styl, který mu vyhovuje. Důležité je, abyste vyjádřila to, co jste si nemohli sdělit se synem dřív.
Možná by se Vám časem mohlo ulevit od nevyřčených přání, pocitů a myšlenek. Bohužel, tento proces dlouho trvá a v době truchlení můžete mít spoustu pocitů od prázdnoty, křivdy, naštvanosti až po plnou lásku. Stojí to hodně sil, a tak Vám doporučuji hodně odpočinku a laskavosti k sobě. Je to opravdu moc těžké období.
Zuzana Vondřichová
Dotaz zodpovídá
