Strýc chtěl před smrtí něco říct. Proč nemohl? A proč z úst vyteklo tolik slin?
Dobrý den,
je to již přez měsíc, co zemřel můj strýc s kterým jsem trávila každý den a pomáhala mu.
Zemřel v nemocnici ( hospitalizace pro sepsi, ledvinové selhávani a nakonec se přidal zánět na srdci který se nelepšil.) nakonec po poradě s lékaři se strýc odpojil od léčiv. Den odpojeni jsem sním mluvila, mluvil špatně ale srozumitelne. Alespoň pro mě. Rodina byla jiného názoru. Den po odpojení již nemluvil. Vydával jen zvuk jako “hhhhhhh” dlouhy vzdych. Ale na me otázky byl schopen kývat očima, zda ano nebo ne. ( pokrýval, ze na mě počká a ze by chtěl pivo, které mel rad a ze si ho semnou dá na moje narozeniny alespoň lok) Další / poslední den jsem dopoledne volala a paní doktorka řekla, že stav stále stejný a netuší jak moc času zbývá.ohledně léku na bolest prý zatím nic ale váhají, zda nedat na dušnost. Odpoledne jsem za nim jela a již jsem viděla, ze ani ten lok piva si nemůže dat. Již jen nehybně ležel s pohledem do prázdná. Dušnost žádná nebyla jen chrastitko smrti. Každopádně zemřel při me přítomnosti, když jsem viděla, jak mu teče slina a slza, tak jsem otrela ale to byl okamžik smrti.jsem neskutečne rada, ze jsem sním mohla být. “Doprovodit”.
Můj dotaz zní- proč nemohl mluvit ? Ukazoval do místnosti, koukal na mě a chtěl proste něco říct. Stále mi vrtá v hlavě, proč nemohl…
Dále mi vrtá v hlavě, proč z úst vyteklo tolik slin, spis čistá voda i ta jedna slza.
Děkuji za odpověď
Píšete, že Vám nedávno zemřel strýc, poté co se lékaři nejdříve všemi prostředky snažili jeho stav zlepšit. Nakonec léčbu ukončili, protože již bylo zjevné, že nepomáhá.
Milá Veroniko,
je mi moc líto, že jste přišla o strýčka, kterého jste měla tak ráda. Ale zdá se mi krásné, že i když strýčkovo úmrtí proběhlo v nemocnici, byla jste v tu chvíli u něj, doprovodila ho, otřela mu poslední slzu z tváře.
Ptáte se, proč strýc nemohl v závěru života mluvit. Samozřejmě neznám podrobnosti jeho zdravotního stavu, ale děje se to poměrně často, že s tím jak ubývají nemocnému síly, ztrácí se i schopnost komunikovat s okolím. Takže umírající často vnímají, ale nemohou již verbálně reagovat. Také někdy vidí něco, co my nevidíme, někdy se zdá, že se jim v mysli vrací třeba něco z předchozího života nebo že se již nějak chystají na odchod jinam. Také to, že po úmrtí může vytéci z úst větší množství tekutiny z úst se děje častěji, s tím jak povolí tonus svalů, odchází nahromaděný sekret z polykacích či dýchacích cest.
Co přesně Vám chtěl strýc před svou smrtí povědět nebo ukázat se asi více nedozvíme, ale připadá mi velmi důležité, že věděl, že Vás má po boku a že ho máte ráda. Jste moc statečná, že jste mu byla v těžkých chvílích oporou a posilou a věřím, že i Vám teď vědomí, že jste byla s ním, pomáhá se s jeho smrtí vyrovnat.
S úctou
Kateřina Menčíková
Dotaz zodpovídá
