Přítel náhle zemřel, jsem ve čtvrtém měsíci těhotenství. Nemůžu tomu uvěřit. Vyčítám si, co jsem mohla udělat jinak.
Dobrý večer pře třemi týdny mi zemřel přítel ve věku 46 let. Byli jsme spolu 7 roků plánovali jsme dítě to se nakonec povedlo jsem ve čtvrtém měsíci. Pořád čekám že se vrátí domů nemůžu tomu uvěřit nedává mi to smysl zemřel náhle z ničeho nic vyčítám si co jsem mohla udělat jinak. Ráno jsem vstala a nechala ho spát když jsem po několika hodinách přišla do ložnice našla jsem ho ležet v posteli kdybych třeba zrovna ten den nevsatala tak brzy nebo šla do ložnice dřív mohlo to vše být jinak.. Nemůžu se zbavit myšlenky že za to můžu. Mohl tady být s námi dál a díky mne není vůbec nevím co mám dělat potřebuju aby tady s námi byl strašně moc mi chybí
Váš přítel ve věku 46 let před třemi týdny náhle zemřel. Byli jste spolu 7 let a plánovali jste rodinu. Nyní jste ve čtvrtém měsíci těhotenství. Nemůžete uvěřit tomu, že se to stalo a pořád čekáte, že se vrátí domů. Trápí Vás výčitky, jestli jste něco nemohla udělat jinak, a úmrtí přítele tak zabránit. Popisujete situaci, kdy jste ráno vstala a nechala přítele spát. Když jste po několika hodinách přišla do ložnice, zjistila jste, že nežije. Vracíte se v myšlenkách k tomu, že když byste ten den nevstala tak brzy nebo šla znovu do ložnice dřív, mohl by tu přítel být s Vámi. Píšete, že Vám strašně moc chybí.
Dobrý den,
nejprve Vám chci vyjádřit soustrast, je mi líto, že Vás potkalo náhlé úmrtí partnera, když spolu čekáte miminko.
Píšete o svých výčitkách svědomí. Nevím, jaká byla příčina úmrtí Vašeho partnera, ale nemyslím si, že jste mohla něco změnit. Chovala jste se normálně a vypadá to, že Váš partner zemřel opravdu náhle bez možnosti, že jste mohla něco poznat nebo zařídit jinak. Zároveň ale vím, že podobné výčitky mívají pozůstalí velmi často. Mají pocit, že šlo úmrtí zabránit, že mohli udělat něco jinak, přesně jak jste to popsala. Je to součást truchlení, kdy nám podvědomí „nabízí“ dojem, že to šlo nějak změnit, že jsme nad tím mohli mít kontrolu. Nemohu Vám rozmlouvat tento Váš pocit, ale chci Vás podpořit v tom, abyste pro sebe měla pochopení a zkusila své myšlenky přijmout jako součást této těžké situace.
Chápu, že Vám partner moc chybí. Byli jste na sebe zvyklí a plánovali jste další společný život včetně rodiny. Jste zvyklá na kontakt s ním, na jeho přítomnost. Nyní Vás to čeká bez něho a nejspíš bude trvat delší čas, než se Vám podaří zvyknout si na bytí bez něho. Obvykle to bývají měsíce nebo i více než rok. Bohužel, tato fáze nejde moc urychlit, jde jen se o sebe dobře postarat, aby to potom už tolik nebolelo. Proto bych Vám doporučila, abyste využila co nejvíce podpory a péče z okolí, pokud je to možné. Vaše situace je nejen smutná, ale hlavně moc těžká, a tak možná bude na místě mít se sebou soucit a být k sobě co nejlaskavější a totéž přijmout i od okolí. I když Vaši blízcí nemohou Vašeho partnera nijak nahradit, mohou Vám pomáhat a být tu pro Vás, když budete potřebovat a když to dovolíte.
Pokud byste měla dojem, že by pro Vás byla vhodná i odborná pomoc, neváhejte využít služeb poradce pro pozůstalé nebo jiného odborníka, který umí pracovat se ztrátou. Podporu pro pozůstalé nabízí také Cesta domů, konzultaci si můžete domluvit na telefonních číslech 775 166 863 nebo 725 245 576.
Zuzana Vondřichová
Dotaz zodpovídá
