Přišli jsme o miminko v 1. trimestru. Jsem smutná, protože manžel říká, že to ještě nebylo miminko. Co mám dělat?

Dobrý den, Petro,

nejprve chci vyjádřit mou upřímnou lítost nad tím, co Vás potkalo. Je to 14 dní a Vy píšete, že pořád brečíte. Ztráta miminka v jakékoliv fázi těhotenství je situace, se kterou se mohou pojit dosud nepoznané prožitky smutku, bezmoci nebo vzteku. Představuji si, jak náročným obdobím teď procházíte. Napadá mě, že můžete mít teď velkou potřebu o miminku mluvit a tím také uznat, že je v pořádku být tak moc smutná. Možná máte strach, že manželovi na miminku nezáleží. Takové myšlenky a pocity jsou v situaci, kterou prožíváte, přirozené. Je zcela pochopitelné, že Vás nyní mohou provázet celými dny. Cením si, že pro sebe hledáte podporu ve chvíli, kdy se možná cítíte opuštěná.

Je Vám líto, jak se manžel o miminku vyjadřuje. Nepovažuje ho za miminko a nevypadá to, že by byl smutný. Nevím, co všechno Váš manžel nyní prožívá. Z Vašich slov mám ale pocit, že své prožitky sdílí jinak, než byste nyní potřebovala. V raném stadiu těhotenství může být pro muže kontakt s miminkem trochu imaginární. Žena je v tomto období s miminkem v mnohem bližším spojení. Je možné, že ani truchlení muže proto neprobíhá stejným způsobem a tempem. Ztráta miminka může být první setkání se smrtí a s prožíváním smutku, které v životě potkáme. Truchlení nemá žádná přesně daná pravidla, která by pro každého platila stejně. Někdo pláče a potřebuje se svým smutkem nějakou dobu být a mluvit o tom, koho ztratil, jinému pomáhá například věnovat se práci a méně o svých pocitech mluvit. Někdo je smutný hned po ztrátě a někdo potřebuje na nějaký čas poodstoupit, aby emoce nebyly příliš zahlcující, a vrátí se k nim ve chvíli, až pomine prvotní šok z nečekané situace. Někdy se může stát, že se partner chová ubližujícím způsobem, protože neví, co by partnerka potřebovala. Fakt, že neprožívá ztrátu miminka stejně, jako Vy, ještě nemusí znamenat, že mu na Vás nezáleží. Pokud se partneři nepotkávají v tom, co v takových chvílích potřebují, je důležité mluvit o svých potřebách a snažit se respektovat odlišnosti. Možná by pomohlo zamyslet se nad tím, co by Vám teď ulehčilo vedle toho, že by partner začal prožívat situaci jako Vy. Možná Vás může jen beze slov obejmout a nechat plakat… nebo něco jiného? Přeji Vám, abyste si o to uměla říct.

Chtěla bych Vás podpořit v hledání věcí, které Vám teď pomáhají. Zkuste si promyslet, co Vám dřív pomáhalo projít těžkými chvílemi. Máte-li ve svém okolí přátele, se kterými můžete bezpečně sdílet svůj smutek, dělejte to. Možná je těžké teď najít oporu v rodině, protože Vaši nejbližší mohou být ztrátou také zasaženi. Je náročné poskytnout někomu oporu, když ji sami moc potřebujeme. Někdy pomáhá mluvit s někým, kdo prošel stejnou zkušeností. Možná najít jiné rodiče po ztrátě miminka, se kterými byste mohla sdílet své prožitky, by nyní mohlo také pomoci. Pokud byste chtěla využít podporu i mimo své nejbližší, můžete se obrátit například na pozůstalostní provázení při poradně Cesty domů nebo na některou z dalších organizací, které nabízejí podporu rodičům po ztrátě miminka. Někdy pomáhá vytvořit pro sebe rituál rozloučení s miminkem. I zpětně můžete pro sebe vytvořit rituál, kterým se s miminkem rozloučíte.

Přeji Vám, ať nyní pro sebe najdete potřebnou podporu.

S úctou

*Eliška Hronešová *