Po smrti sestry jsem v depresích, vyčerpaná a unavená, stále na ni myslím a nemám trpělivost na své děti. Co mám dělat?
Dobrý den,před dvěmi měsíci mi zemřela má milovaná sestra dvacet osm let,jí bylo která se od minulého roka léčila na nemoc ji bylo zjištěno rakovina jater ,celý rok jsem prožívala,Velký žal strach a uzkost hodně se mi obrátil život naruby mám tři děti a manžela od té doby co mi moje sestra onemocněla se pro mě můj život změnil byli jsme si hodně blízké a byla jsem ji velmi oporou a vše jsem sní prožívala do poslední chvíle když nám umírala a měnila se a trpěla moc Furt mám v hlavě ty myšlenky ty věci co jsem musela vidět ji trpět a tu bez nedej že chtěla žít ale musela se smířit že umírá vím že byla nemocná a věděli jsme že to přijde od lékařů ale už nevím co mám dělat ,po její smrti jsem strašně vyčerpaná, unavená ,a nic mě nebaví dělat ani domácí práce jsem moc agresivní i zlá na děti,moje nervy moc kolísají nebaví mě život nemůžu fungovat i když chci a říkám si dám to ale stejně zase to na mě dopadne stále ji mám den co den v hlavě všude kam jdu není den aby sem nani nemyslela celý den jen ležím sice uvařím ,i poklidim ale moc mě to vše hned unaví a musím jít ležet a opět myšlenky pláč bojím se že za ten celý rok až doposud jsem opravdu v depresích co mám dělat poraďte mi prosím děkuji
Píšete o tom, že jste před dvěma měsíci zemřela milovaná sestra. Byla jste jí oporou v době vážné nemoci; po jejím úmrtí se cítíte vyčerpaná, v depresi, nic Vás nebaví. Ptáte se, co dělat.
Dobrý den,
je mi líto, že jste přišla o sestru. Píšete o tom, jak jste ji provázela celým obdobím náročné léčby, o tom, jak se Vám její nemocí život obrátil na ruby. Přijde mi to velmi pochopitelné. Závažná nemoc zasahuje nejen nemocného, ale i jeho blízké, ti někdy podle mé zkušenosti mohou být zasaženi i více. Je velmi těžké vidět někoho, koho máme moc rádi, jak se nám mění před očima, slyšet od lékařů, že není možné vyléčení, vidět, jak je pro sestru těžké přijmout svůj stav. Máte toho za sebou opravdu hodně. Zároveň to také znamená, že jste dokázala být se sestrou v patrně nejtěžších chvílích jejího života, měla někoho, s kým mohla svou bolest sdílet, nezůstala sama. Tím jste pro ni udělala opravdu hodně. Moc bych Vám přála, aby toto vědomí mohlo být pro Vás alespoň malou útěchou.
Když nám blízký člověk zemře na pokročilou nemoc, víme dopředu, že to nejspíš nastane, stejně je to něco, na co se nedá připravit. To, co popisujete, chápu jako pochopitelnou reakci na zátěž, kterou jste celý rok prožívala a jako známky procesu truchlení po sestřině smrti. Dva měsíce jsou pro truchlení velmi krátká doba. Je normální, že zármutek bere energii, že nemáte moc sil dělat věci, co obvykle. Navíc jste patrně vyčerpaná poté, co jste sestru doprovázela, procházela jste velkým vypětím. Moc bych Vám teď přála laskavost k sobě samé, abyste pozorovala, co Vám teď dělá dobře a co ne. Možná teď věci, které Vám šly dobře od ruky, jsou teď mnohem těžší, jako domácí práce. Přijde mi důležité v tomto náročném období upravit nároky na sebe, je pochopitelné, že zvládnete méně, že Vás vše stojí více energie. Přišlo by mi dobré si říct, které domácí práce a jiné povinnosti jsou nezbytné, na ty se zaměřit a méně důležité odložit na později. Dále je dobré zvážit, zda by Vám s něčím nemohl pomoct další, manžel, kamarádka, kdokoli. Někdo nejvíc ocení praktickou pomoc (třeba vzít ven děti, abyste měla chvíli pro sebe) někdo prostor k rozhovoru o tom, co se teď s Vámi děje, jak na sestru vzpomínáte. Vy jste dlouho dávala podporu sestře. Možná je teď naopak čas si o nějakou podporu říct pro sebe.
Může být také dobré všímat si, co dalšího Vám udělá alespoň trochu dobře, kromě odpočinku v posteli. Můžou to být drobnosti jako oblíbený čaj, koupel, procházka. Počítá se každá malá věc, kterou pro sebe uděláte.
Zmiňujete, že se Vám teď nedaří chovat k dětem tak, jak byste si přála. V situaci velké zátěže je pochopitelné, že pak i běžné situace kolem dětí mohou znamenat, že už je toho prostě moc, že nejde reagovat v klidu. Přišlo by dobré to dětem vysvětlit. Říct něco v tom smyslu, že se na ně nezlobíte víc, než jindy, ale že jste hodně smutná kvůli sestře, že se zlobíte proto, že tady sestra nemůže být dál s Vámi.
Přijde mi velmi pochopitelné, že na sestru každý den myslíte. V prvních týdnech po úmrtí blízkého řada lidí popisuje, že se velmi zabývá myšlenkami na zemřelého. Smrtí blízkého člověka se nám často život hodně otřese, musíme postupně přivykat nové realitě, hledat způsob, jak na milovanou zemřelou vzpomínat a zároveň postupně hledat, jak dál pokračovat ve svém životě. Vy jste teď na začátku této cesty.
I když je truchlení přirozený proces, někdy se může stát, že už je toho na nás moc, že nám je dlouhodobě hodně špatně a a rozhodneme se využít pomoc zvenčí. V rozhovoru s odborníkem můžete sdílet, co se děje a zároveň hledat, co byste pro sebe teď nejvíce potřebovala. Můžete oslovit poradce pro pozůstalé nebo psychoterapeuty. Je také možné využít některou z linek důvěry. Tyto možnosti zůstávají v platnosti i delší dobu po úmrtí.
Přeji Vám vše dobré
Barbora Váchová
Dotaz zodpovídá
