Pět dní po úmrtí babičky stále pláču, byly jsme si velmi blízké. Jak se s její ztrátou aspoň trochu vyrovnat?
Dobrý den, před pěti dny mi zemřela moje milovaná babička. Zemřela náhle a ve spánku, nikdo a ani ona to nečekal. Ve středu večer jsem s ní mluvila a vše bylo v pořádku. Ráno už se neprobudila. Vyprávěla mi o tom, jak mi upekla vánočku. Tu vánočku jsem našla připravenou na stole pro mě. Pořád nemohu pochopit, co se stalo a proč se to stalo. Babičce sice bylo 80 let ale byla velmi vitální jak fyzicky, tak psychicky. Cítím obrovskou prázdnotu, lítost a i výčitky, co vše jsem ji nestihla říct a udělat. Moje babička byla hrozně hodný člověk, jako děti jsme pořád byli u nich. A později, už jako dospělá jsem, kdykoliv mi bylo těžko nebo jsem byla šťastná nebo jsem potřebovala poradit, vždy byla pro mě. Vždy pro mě měla pochopení a i otevřenou náruč a k tomu spoustu lásky a smíchu, vždy se mě zastávala. Dokázala mě usmířit s mamkou, když jsme měly těžké období. Byla prostě strážný anděl. Vím, že bych na jednu stranu měla být šťastná, že jsem si babičku užila až do svých 36 let. Vím že bych měla být ráda, že babička odešla bez bolesti ve spánku, odešla jako dáma, kterou ostatně celý život byla. Nevím co mám dělat, stále pláču, cítím ohromnou bolest a prázdno a nejhorší je to večer, to byl náš čas, kdy jsme si volaly a dlouho povídaly. Přes den fungovat dokážu, mám dvě malé děti. Ale jinak nevím co mám bez ní dělat, neumím bez ní žít. Poraďte mi prosím, jak se aspoň trochu vyrovnat z tou ztrátou. Děkuji
Vaše babička zemřela náhle ve spánku. Den předtím jste s ní mluvila a vše bylo v pořádku.
Dobrý den,
je škoda, že jste přišla o tak laskavou babičku a je krásné, že jste takovou měla. Takový je můj dojem z Vašeho dotazu a také si myslím, že je v tom odpověď na Váš dotaz, dát čas a prostor přetvořit tuto obrovskou bolest ve vděčnost. To chce ale čas a klid.
Cítíte prázdnotu a ztrátu, že jste o takovou blízkou osobu přišla, je těžký být tu najednou bez babičky. Je to veliká ztráta a je asi přiměřené cítit bolest, zmatek, smutek. Babička tu pro Vás byla celý život, byla jste zvyklá mít ji na blízku a patřila do Vašeho světa. Nyní se její čas naplnil a Vy jste tu najednou sama tak, jak jste tu bez ní ještě nebyla. Přestože jste už dospělá žena, je to nová situace a vyžaduje čas ji zvládnout a naučit se s tím žít. Také to vyžaduje velkou laskavost a ohleduplnost k sobě, poskytnout si nyní sama to, co by Vám jinak poskytovala Vaše milovaná babička.
Většinou bývá užitečné dopřát si právě tento čas na první zhojení ran, odplakání žalu a zvládnutí alespoň prvních kroků v této nové těžké situaci. Někdy to trvá dny, jindy týdny, někdy i měsíce. Obvykle pak dostane prostor vděk za to, že jsme takového člověka ve svém životě měli, a třeba to pro Vás bude i příležitost žít z darů, které Vám babička předala — lásku, radost, otevřenost i podporu. Abyste se mohla za nějakou dobu do tohoto stavu dostat, mohlo by Vám pomoci věnovat péči své současné bolesti, která vyvěrá z Vaší lásky k babičce. Dopřejte si prostor pro to všechno, jestli je to možné. Pokud máte pocit, že byste babičce ráda ještě nějak vyjádřila to, co cítíte, neváhejte být kreativní. Pomáhá napsat dopis, nakreslit své pocity, zapalovat krásné svíčky, nebo si v duchu s babičkou povídat — cokoliv, co by Vám přišlo důstojné a láskyplné tak, aby to odpovídalo Vašim potřebám a Vašemu vztahu k babičce. Dokončovat, co lze dokončit.
Nepochybuji, že babička o Vaší lásce věděla, ale je možné, že Vy sama to potřebujete zformulovat, vyjasnit a nějak pro sebe pochopit. Také by Vás mohlo podpořit sdílení s druhými lidmi. Pokud byste se na to cítila, bývá užitečné vyprávět druhým o tom, jaká babička byla, co si o ní myslíte, co k ní cítíte. Záleží na tom, jestli byste to nyní vnímala jako úlevné. Není cílem jitřit rány, spíš o vyjádření důležitých pocitů, které nyní máte.
Zuzana Vondřichová
Dotaz zodpovídá
