Partner zemřel doma na covid. Nepřál si zavolat sanitku. Jeho přání jsem respektovala a nyní mne trápí výčitky. Co dělat?
Dobrý večer,před měsícem mi zemřel partner.Znali jsme se 2 roky a z toho jsme rok a půl spolu žili.Meli jsem moc krásný vztah.Pro oba ten nejlepší... Přítel mi zemřel na covid doma.Do nemocnice už to nestihl.Kdyz jsem mu chtěla zavolat sanitu dříve, rázně odmítl a já jsem ustoupila a poslechla ho.Měl následující den volat o svém zdrav.stavu své lékařce.Bohužel už to nestihl.Do dnes si to ale výčítám a jsem z toho moc nešťastná, že jsem ho poslechla .Nedostanu na to už nikdy odpověď,jak by to dopadlo,kdyby jel do nemocnice dříve.I když výsledek z pitvy byl, že měl covid a plíce tak vážně poškozené, že by to nedal ani na plicním ventilátoru i kdyby jsem ho odvezla dříve.Takto mi to bylo řečeno od jeho syna, který měl informace od paní doktorky.Ten syn mi ale pořád předhazuje,i když ví, výsledek z pitvy, že jsem jeho otce měla stejně odvézt dříve, protože by tu dnes třeba byl.Takzě je to vlastně moje vina! Strašně se kvůli tomu trápím.Prosím,co mám dělat?! Děkuji mnohokrát
Dobrý den, vážená paní Drahuško,
děkujeme za důvěru, s kterou se na nás obracíte. Před měsícem jste náhle přišla o partnera. Přijměte prosím mou upřímnou soustrast. V těchto dnech se vyrovnáváte s jeho smrtí a učíte se žít bez něj. Vedle toho se ale potýkáte s pochybnostmi, zda jste jeho smrt neuspíšila.
Vážím si toho, že i v těchto těžkých chvílích zůstáváte v kontaktu i s partnerovou rodinou. Oceňuji, že přes ohromnou bolest dokážete jasně popsat, co se děje, a říct si o pomoc. Zdá se, že ve Vaší duši kromě smutku a prázdnoty převažují výčitky a pocity viny. Sice je chápu, ale nejsem si jistá, zda jsou oprávněné. Pokud se vše seběhlo, jak píšete, den před smrtí jste uvažovala o převozu partnera do nemocnice, ale on jasně řekl, že si to nepřeje. A Vy jste dokázala jeho přání respektovat. To je něco, čeho si nesmírně vážím. Díky Vaší odvaze a respektu mohl Váš partner prožít poslední chvíle tak, jak si sám vybral a přál – v teple domova a v blízkosti své milované partnerky.
Napadá mě, že ony výčitky pocházejí možná spíš od partnerova syna. Nevím, proč s Vámi takto jedná. Je možné, že z něj mluví bolest a hněv nad náhlou ztrátou otce. Anebo je osobnostně jiný a nedokázal by nerespektovat tátovo přání? Nejsem si jistá, zda by to bylo pro Vašeho partnera lepší. Možná je jeho syn roztrpčený, že na světě existuje smrt a že mu vzala tátu, a Vy jste se stala snadným terčem jeho hněvu. Tak či onak, je mi moc líto, že Vám jeho výčitky kalí život a staví mezi Vás zeď. Předpokládám, že je zřejmé, že na Vás vina nelpí. Pokud by přesto ve Vaší duši zůstávaly pochybnosti nebo výčitky, zvažte, jak dojít odpuštění. Mnohdy pomůže rozhovor s někým důvěrným. Někdo potřebuje udělat nějaký odpouštěcí rituál – např. napsat fiktivní dopis zesnulému nebo třeba na jeho památku něco vytvořit. Věřím, že Vás Vaše duše nasměruje. Pro jistotu jen dodávám, kdyby pocity viny byly úporné a nemizely, mohlo by to poukazovat na nějaké staré nezhojené zranění duše, které patří do péče odborníka – psychoterapeuta nebo psychologa. Zatím tomu ale nic nenasvědčuje.
Paní Drahuško, chci Vás povzbudit, abyste teď, v období truchlení a loučení, nezapomínala také na péči o sebe. Jídlo, nápoje, odpočinek, běžný pohyb, to teď Vaše tělo potřebuje. A Vaše duše potřebuje chvíle pro smutek, bolest, zlost a všechny další pocity, které se vynořují. A také potřebuje setkání s Vašimi blízkými, podporu od nich, potřebuje i chvíle „normálního“ života, drobounké radosti. Věřím, že o toto všechno se snažíte; chci Vás v tom podpořit. Dovolím si jen připomenout, pokud byste se rozhodla využít profesionální pomoc, jsou Vám k dispozici linky důvěry a krizová centra. A samozřejmě zmíněné psychologické a terapeutické služby.
Vážená paní Drahuško, kdybych Váš život přirovnala k cestě, vedla by teď hustým lesem truchlení a zboku by se připojovala cesta křehkého vztahu s partnerovým synem. Každá je svým způsobem nesnadná. Přeji Vám, abyste vždy našla sílu a odvahu k dalšímu kroku, abyste dokázala na obou pokračovat a zdárně došla ke smíření.
Budu Vám držet palce.
Petra Hálková
Dotaz zodpovídá
