Od smrti syna jsem úplně paralyzovaná. Vím, že sebevraždou ublížím blízkým, ale nedokážu to dál snášet.
Můj syn, 27 let, od 8let diabetik si sáhl na život. Nebylo to poprvé, první pokus asi ve 20 letech. 18 března 2022 se předávkoval inzulínem. Asi 30 násobek smrtelné dávky. Měla jsem ten den od rána divný pocit. Po telefonátu na linku důvěry jsem k němu dorazila i se záchrannou jednotkou a našli jsme ho na pokraji života a smrti. Další 4 a půl měsíce byl ve vigilním kómatu, poté zemřel. Vychovávala jsem ho sama spolu se 3 dcerami, byl nejmladší z dětí. Já sama jsem 25 let v péči psychiatra. Syn se k tomuto kroku rozhodl po rozchodu s přítelkyní se kterou měl dnes již 4letou dceru, kterou velmi miloval.
Od jeho smrti jsem v takovém stavu, kdy už nedokážu dal žít. Léky beru poctivě, ale jsem úplně paralizovaná, nedokážu se na nic soustředit, mám hrozné úzkosti, bolí mě celé tělo a sebemenší úkol je pro mě neuvěřitelně vyčerpávající.
Vím že moc ublížím dcerám i vnoucatům, ale už ty stavy nedokážu dál snášet. Několikrát jsem to naznačila svému psychiatrovi, zdálo se, že ho tím obtěžuji.
Myšlenky na smrt se staly jedinou denní náplní.
Teď už se jen rozhoduji jak a kdy to uskutečním, aby to bylo definitivně a nikdo mi už nemohl pomoct.
Váš syn si před více než rokem ve 27 letech vzal život. Byl po rozchodu s přítelkyní, se kterou má teď už čtyřletou dceru. Nebyl to jeho první pokus o sebevraždu. Píšete, že od jeho smrti jste ve stavu, kdy nedokážete dál žít. Berete léky, ale přesto se nedokážete na nic soustředit, máte obrovské úzkosti, bolí Vás celé tělo a jakýkoli úkol je pro Vás neuvěřitelně vyčerpávající. Píšete o Vašich myšlenkách na sebevraždu. Reakce Vašeho psychiatra na náznaky, že si chcete vzít život, na Vás působila tak, že ho tím obtěžujete. Máte tři dcery, kterým víte, že byste takovým krokem ublížila. Ale myšlenky na Vaši smrt se staly jedinou denní náplní. Píšete, že už se jen rozhodujete, jak a kdy to uskutečníte, aby to bylo definitivní.
Dobrý den,
z Vašeho emailu je znát obrovské utrpení, kterým procházíte. Už více než rok se potýkáte se smrtí syna, který sám asi cítil velkou trýzeň, když si zvolil raději smrt. Paralýza, poruchy soustředění i úzkosti mohou být součástí Vašeho komplikovaného truchlení. Dokonce je cítíte tak nesnesitelné, že zcela vážně uvažujete také o sebevraždě. Možná se tak přibližujete pocitům, které mohl mít Váš syn a zároveň si můžete představit, co by mohli cítit Vaši blízcí, kdybyste stejné rozhodnutí udělala i Vy.
Skoro to vypadá, že jste to rozhodnutí vlastně již udělala, myšlenky na smrt Vás provází a snažíte se vše vymyslet tak, aby to nešlo zvrátit. Mrzí mě moc, že máte pocit, že je lepší život ukončit, protože to vypadá, že nikde není žádná úleva, nic, co by Vám pomohlo strádání lépe snášet. Dokonce máte dojem, že to nezajímá ani Vašeho psychiatra. Působí to tak, jako by myšlenky na smrt byly nyní jediná útěcha, kterou máte. To je opravdu moc těžké.
Představuji si, že kdyby Vám někdo pomohl nést Vaše trápení, podpořil Vás a byl s Vámi v těžkých chvílích, snad by Váš život byl snesitelnější a byla by větší naděje na to, že najdete způsob, jak zůstat a dát šanci také jiným životním záležitostem, jako je soužití s dcerami a Vašimi vnoučaty. Je to asi ale pro Vás teď obtížně představitelné, že by něco takového ještě šlo.
Kdybyste usoudila, že byste si ráda od myšlenek na smrt chtěla odpočinout a zkusit vše promyslet ve stavu většího odpočinku a péče, možná by šlo požádat děti nebo se sama dopravit na akutní příjem na psychiatrii nebo do některého Krizového centra, kde by Vám mohli pomoci léky, případně nabídkou hospitalizace, abyste nebyla tak vyčerpaná z dlouhého trápení a mohla se nadechnout klidněji a bez stálých myšlenek na okamžitou úlevu a smrt. Získat na nějakou dobu odstup, abyste mohla vše posoudit ve stavu menšího vyčerpání. Psala jste, že jste svému psychiatrovi vše naznačovala, nám to píšete přímo. Uvědomuji si, že tak mohu brát Vaše myšlenky vážně a cítit velký soucit k vašemu zoufalství. Je možné, že náznaky jsou v tuto vážnou chvíli málo. Přála bych Vám, aby lidé kolem Vás slyšeli, jak je Vám mizerně, a tak Vám mohli nabídnout adekvátní pomoc a podporu.
Je určitě těžké nyní ještě uvažovat o tom, zda požádat o pomoc. Možná by to stálo za to kvůli Vašemu náročnému životu, abyste měla ještě možnost žít něco lepšího. Možná lze uvažovat i o Vašich blízkých, synově dcerce, která by tak přišla o dalšího blízkého člověka. Ale nechci, aby to znělo jako manipulace. Porozuměla jsem, že je to opravdu těžko snesitelné a potřebujete, aby to už přestalo, aby Vám nebylo hrozně. To bych Vám přála i já. Přála bych Vám i Vašim dětem a vnoučatům možnost projít touto bolestí a mít tak možnost ještě žít spolu.
Zuzana Vondřichová
Dotaz zodpovídá
