Maminka zemřela včera, zařizuji potřebné, necítím bolest a bojím se, zda zvládnu, až přijde. Jak se se vším srovnat?
Dobrý den,
včera mi zemřela maminka a já se v sobě vůbec nevyznám. Jsem sice smutná, ale nepláču, nejde mi to, dávám si za vinu, že nic necítím. Musím zařizovat smuteční rozloučení a organizovat vše okolo a vše mi přijde, jako volat třeba do banky... Jako by to bylo něco běžného. Vůbec nechápu, proč nedokážu plakat nebo truchlit. Utěšuji všechny okolo, do toho se starám o dvouletého syna, musím být neustále k dispozici a zařizovat spoustu věcí, práci atd. Mám pocit, jako bych na truchlení neměla čas a je mi líto, že tak mamince nedokazuji, jak jsem ji měla ráda. Půl roku jsem ji kvůli současné situaci neviděla, ona neviděla malého a on svou babičku. Za dva týdny má syn narozeniny, plánovali jsme společnou oslavu... Mamince bylo jen 61 let, léčila se s úzkostmi na psychiatrii, ale poslední půlrok, prý kvůli obavám z covidu, nechtěla na sezení docházet, ale zmínila se mi, že jí lékař stejně s ničím nepomáhá, že je z něho akorát víc vystresovaná, odchází od něj uplakaná a bojí se tam znovu jít. Myslím, že to byl pravý důvod, proč tam přestala chodit. Moc mě trápí, že jsme ji nedokázali přesvědčit, aby zkusila například někoho jiného. Nevím ani, co bylo příčinou její smrti, protože bydlím 200 km od ní a bezvládnou ji našel jiný příbuzný. Jestli upadla, měla nějakou příhodu nebo si omylem vzala nějaké léky, to je další věc, nad kterou stále přemýšlím. Asi ani nedokážu uvěřit, že už tady není, občas sáhnu po telefonu, že jí zavolám... Děsím se i setkání s příbuznými, až mě a mou sestru bude každý litovat, bojím se, že se z toho zhroutím a nebudu schopná dál nic zařizovat. Zároveň mě děsí i to, abychom neudělali někde nějakou chybu, co se legislativy týká, abychom odevzdali včas všechny dokumenty, všechno zařídili, jak to má ze zákona být, aby se něco nestalo. Například to, že žila v pronajatém bytě od města a co teď s tím? Abychom stihli včas byt uklidit a předat (tím, že jsme tak z daleka a já mám malé dítě to nebude vůbec jednoduché). Nejvíc mě ale trápí to, že necítím tu obrovskou bolest z jejího odchodu, jakou jsem čekala a bojím se zároveň, že ale přijde a nezvládnu to. Jak se s tím vším srovnat? Děkuji, M.
Dobrý den,
popisujete, co zažíváte těsně po náhlém úmrtí maminky, cítíte, že nedokážete truchlit, musíte zařizovat hodně praktických věcí, přemýšlíte, jak se s tím vším srovnat.
Je mi líto, že jste přišla takto nečekaně o blízkého člověka. Chci Vás ujistit, že pozůstalí mívají běžně zkušenost s tím, že mají pocit, jako by nedokázali truchlit, nemohou plakat. To, jak se cítíte, není odrazem toho, jaký vztah jste k mamince měla, ale je to přirozená reakce na náročnou situaci. Jak píšete, staráte se o syna, potřebujete řešit praktické věci. Za takových okolností je velmi pochopitelné, že nemáte prostor intenzivně plakat. Někdy je zpráva o úmrtí tak nečekaná, že se pozůstalý zdráhá tomu uvěřit a cítí hlavně prázdnotu. Truchlení je proces, který probíhá individuálně, u každého svým způsobem. Z toho, jak o mamince píšete, vnímám, že jste ji měla opravdu ráda. Možná právě proto, že Vás ta zpráva tak zasáhla, teď nemůžete truchlit více.
Po úmrtí blízkého se často vynořuje řada otázek. Přemýšlíte o možné příčině úmrtí, trápí Vás, že maminka nešla k jinému psychiatrovi. Je zcela pochopitelné, že Vás napadá, co vše mohlo mít vliv na maminčino úmrtí a co se případně mohlo odehrát jinak. Vnímám, že jste měla o ni starost, snažila jste se ji podpořit, aby si našla lékaře, kterému by důvěřovala. Tím jste pro ni udělala hodně. Nejde druhého přesvědčit proti jeho vůli. Jak sama zmiňujete, možných příčin smrti může být více a nemusí vůbec souviset s psychiatrickou léčbou maminky. Pokud byste chtěla vědět víc, je možné nahlédnout do zdravotnické dokumentace maminky a zjistit stanovenou příčinu úmrtí.
Zmiňujete také zařizování na úřadech. Důležité je, že je třeba nejprve počkat na vydání úmrtního listu. Chci Vás podpořit v tom, že důležitá je Vaše ochota všechny úřední povinnosti zvládnout. Zároveň je pochopitelné, že to není možné zvládnout vše najednou. Co se týče obecního bytu, přesné informace Vám dají na příslušném městském úřadě. Pochopitelně potřebujete k vyklizení bytu nějaký čas. Je v pořádku si o něj říct.
V čase, který zažíváte, může být úlevné zkoušet soustředit se na to, čemu se potřebujete věnovat právě teď a udělat pro sebe, co cítíte jako přínosné a možné. Pokud byste stála o podporu mimo své okolí, je možné obrátit na poradce pro pozůstalé nebo psychoterapeuta.
Přeji Vám, abyste mohla období truchlení prožít, jak potřebujete.
S úctou
Barbora Váchová
Dotaz zodpovídá
