Maminka zemřela před 9 měsíci. Stále mě trápí, že jsem s ní nebyla do poslední chvíle. Mám vyhledat odbornou pomoc?
Dobrý den, je to 9 měsíců, co mi umřela maminka na rakovinu. Umřela sama v nemocnici a v bolestech, nemohla jíst, ani pít, dá se říct, že umřela hlady, protože ji nedávali ani výživu, ale to je zas jiné téma. Maminku jsem prosila, ať jde ke mě domů, nechtěla být přítěží, i když by nebyla. Říkala, že když se něco stane, bude ji poskytnuta rychlejší pomoc. Pak se jeden den rozhodla, že tedy půjde do naší péče, ale druhý den ráno při příchodu do nemocnice už bylo vše jinak, pospávala, neměla sílu, ruce ledové..tak nějak mi bylo jasné, že už je konec. A teď to co mě trápí, že jsem s ní nezůstala do konce, rozloučila jsem se s ní,říkala, ať ji druhý den koupím novou myš na PC, ale podle mě už věděla sama, že je konec, ještě mi poslala pusu a víc jsem ji neviděla. Dcera se chtěla za ní ještě vrátit později, ale nevím proč, jsem to už nedokázala, jen jsem seděla doma a čekala, trošku jsem doufala, že se pletu. Bohužel, maminka ten večer umřela. Nemohu se s tím smířit, moc mi chybí a mrzí mě, že jsem nebyla s ní, když odcházela a nedržela ji za ruku . Jak se s tím mám vyrovnat, denně brečím,normálně fungují, ale stále na ni myslím, když jsem sama, je mi moc těžko. Nevim, zda jít k odborníkovi či ještě počkat nebo jak jinak si pomoct? Moc děkuji za radu, Tereza
Vaše maminka zemřela před 9 měsíci na rakovinu. Během hospitalizace jste ji prosila, aby šla k Vám domů, ale odmítala. Den poté, co souhlasila s péčí u Vás doma, zemřela sama v nemocnici. Ráno, v den jejího úmrtí, jste ji navštívila v nemocnici, ale nezůstala a maminka večer zemřela. Nevíte proč, ale nedokázala jste se za ní vrátit, i když jste měla pocit, že umírá. Mrzí Vás, že jste nebyla do poslední chvíle s ní. Píšete, že denně brečíte a je Vám těžko. Ptáte se, jestli máte vyhledat odbornou pomoc nebo máte ještě počkat.
Dobrý den,
mrzí Vás, že maminka nezemřela tak, jak byste si bývala přála. Chápu to, chtěla jste se o maminku dobře postarat při jejích posledních chvílích. Zároveň jste respektovala maminčinu pochybnost, když chtěla mít blízko pomoc zdravotníků a nejspíš hodně váhala, zda přijmout Vaši nabídku. Je to asi přirozený průběh lidského kontaktu s respektem, kdy jste zvažovala, co by bylo nejlepší a zároveň jste poskytla mamince čas, aby se mohla rozhodnout sama. Fakt, že pak už nebyl zase čas, abyste to uskutečnily, nic nemění na tom, že jste se domlouvaly, obě uvažovaly o vhodném řešení a obě tak vyjadřovaly lásku a ohledy té druhé.
Poměrně často se stává, že pacient zemře, když u něj blízcí lidé nejsou, podobně, jako to bylo u Vaší maminky. Bývá to časté i u domácí péče. Jakoby umírající čekal na dobu, kdy blízcí budou kousek dál – ať už z vlastní potřeby klidu nebo z ohleduplnosti ke svému okolí. Může to být náhoda a může to být do určité míry volba.
Rozumím tomu, že Vám maminka chybí a stále truchlíte. Je Vám po ní smutno a možná Vám v přijetí maminčina odchodu brání výčitky, že její umírání nebylo tak, jak byste si pro ni i pro sebe přála. Je ale možné, že maminka zemřela tak, jak bylo v dané chvíli možné a jak si to trochu sama zařídila. Samozřejmě, že je taková moje úvaha troufalá a vůbec nevím, co by si Vaše maminka přála, ale představuji si, že pomalu odcházela, (s čímž může souviset i neochota jíst, která k umírání patří, protože jídlo a výživa lidi opouštějící život často velmi zatěžuje), a Vy jste jí opakovaně poskytla podporu, péči i respekt.
Pokud by Vaše pochybnosti i výčitky přetrvávaly, je určitě možné se obrátit na některého z poradců pro pozůstalé, kontakty můžete získat v naší poradně. Z počátku můžete začít pomalu uvažovat o tom, že možná maminka nestrádala tolik, jak si myslíte – pokud by to pro Vás byla přijatelná představa. Maminka se s Vámi v klidu rozloučila a tak snad nestrádala pocitem, že ve vztahu s Vámi to není v pořádku.
Přeji Vám hodně sil
Zuzana Vondřichová
Dotaz zodpovídá
