Kamarádce umřel králík. Nemůže se s tím smířit. Chtěla bych jí pomoci, ale nevím jak.

Odpověď na dotaz ze dne 6. 1. 2023 zobrazit původní dotaz

Dobrý den, mám na vás dotaz. Mojí kamarádce před 6 měsíci umřel kralík, pořád se stim nemůže smířit, i když vypadá, že je v pohodě ve vnitř je ti naopak, už není taková jaká byla. Není energická a veselá, je otrávená nic jí nebaví. Pořídila si jiného králíka, ale vím, že ho nemá tak ráda jako toho co měla. Strašně ráda bych jí chtěla pomoc ale nevím jak. Navrhovala jsem jí psychologa, ale o tom nechce slyšet. Říká, že se s tím musí vyrovnat sama, ale obávám se, že neví jak. Jak jí mám pomoci?

Vendy

Vaší kamarádce před šesti měsíci umřel králík, nemůže se s tím smířit. Navenek vypadá, že je v pohodě, ale vy pozorujete, že už není energická jako dřív, je otrávená a nic ji nebaví. Pořídila si nového králíka, ale má k němu jiný vztah. Chtěla byste své kamarádce pomoci, ale nevíte jak. Navrhovala jste psychologa, ale o tom Vaše kamarádka nechce slyšet. Říká, že se s tím musí vyrovnat sama. Máte obavy, že ale neví, jak.

Dobrý den, vážená Vendy,

píšete o kamarádce, která se po smrti svého králíka změnila, jakoby ztratila „šťávu“, energii, chuť. Máte o ni starost a ráda byste jí pomohla. Odbornou pomoc si kamarádka zatím netroufá využít. Oceňuji, že ji neodmítáte v její nepohodě, ale hledáte pro ni cesty.

Ani Vy, ani já nevidím do duše Vaší kamarádky. Je možné, že její změna skutečně souvisí s truchlením po králíčkovi. Možná měl ten králík nějaký osobní význam, třeba ho kamarádka od někoho dostala nebo jí připomínal něco či někoho důležitého. Stejně tak je možné, že jeho smrt byla jen pomyslnou „poslední kapkou“ do poháru jejích těžkých zážitků a její nepohoda souvisí spíš s jinými nepohodami, které ve svém nitru nosí. Nevíme …
Možná ani ona sama zatím netuší, co by jí mohlo prospět. V našem životě ani v psychologii neexistují „zaručené“ návody, jak postupovat a co by jí pomohlo. Můžete ovšem zkusit pár věcí a uvidíte, zda dopadnou na „úrodnou půdu“. Možná byste mohla navrhnout nějakou vzpomínkovou „králičí“ akci. Udělat si odpoledne, kdy o něm budete povídat a vzpomínat. Prohlédnout fotky a vybrat, které necháte třeba vytisknout. Třeba přinést dárek na místo s ním spojené. … Věřím, že najdete dobrý a důstojný způsob. Pokud jde o smutek, zpravidla moc nefungují rady typu „už na něj nemysli“ či dokonce „byl to jen králík“. Daleko účinnější bývá aktivní naslouchání – tedy brát vážně, snažit se porozumět (a dát porozumění najevo), co asi ten druhý zažívá. Jenom spolu být s tou bolestí, neřešit, to samo o sobě je hojivé. Pokud se kamarádka třeba rozpláče – to nemusí být známka, že jste jí „nepomohla“, naopak to může být projev toho, že je plná smutku (či bezmoci nebo hněvu) a smíte být s ní. Často platí příslovečné „sdílená bolest – poloviční bolest“. A pokud se nebude chtít kamarádka bavit o svém trápení, je to v pořádku, čas na povídání může přijít jindy. Můžete ji ujistit, že jí budete dál fandit, že Vám na ní záleží. Můžete třeba jen nahlas vyjádřit, že jste si všimla změny v jejím chování a že máte o ni starost. Zkuste také promyslet, co jste spolu dělávaly, dokud kamarádka neměla starosti – a které z těch věcí byste mohli dělat i nadále? Můžete jí navrhnout něco nového? Vyrazit spolu na výlet? Na koncert? Jít si zaplavat? Co byste Vy sama s ní ráda podnikla? Ne proto, abyste ji „přivedla na jiné myšlenky“, ale protože i když je bez nálady, chcete to s ní podniknout.

Někdy je trápení druhého, kterému nedokážeme pomoct, zkouškou také našich hranic a našeho nastavení. Pro mě je někdy velmi těžké unést svou vlastní bezmoc. Bezmoc, že to nemůžu změnit, že nemůžu druhého víc „popostrčit“, že některé věci nemůžu vyřešit (a často se mi řešení zdá tak jednoduché!). Také je pro mě někdy těžké důvěřovat lidskému nitru, že dokáže najít cestu k svému uzdravení. Možná i Vy budete přemýšlet i o Vaší bezmoci a Vaší důvěře, že to kamarádka zvládne.

Milá Vendy, přeju Vám, ať najdete rovnováhu mezi aktivní pomocí a trpělivým vyčkáváním. A kamarádce držím palce, kéž se jí podaří dostat se přes toto své těžké období a Vaše přátelství ať dál kvete.

*Petra Hálková *

Dotaz zodpovídá

Mgr. Petra Hálková

psycholožka

Poradna je tu pro vás

Zadejte dotaz