Dcera si vzala život, nemohu se s tím vyrovnat. Sama jsem onemocněla. Trápí mě výčitky. Co dělat?
Dobrý den 25 února to budou už 2 roky 2 strašně roky co si moje tehdy 18 léta dcera vzala život stále se s timnemohu vyrovnat pořad na ni čekám ani stále nevěřím ze to udělala sama mám ještě 4 lezou vymodlenou druhou dceru ale
Cítím se prázdná vyčítam si ze ji nedokážu od te doby dát to co jsem dávala sama sem i onemocněla mám po velké operaci mám rakovinu podstoupila jsem chemoterapie je mi zle psychicky fyzicky
Píšete, že si Vaše 18. letá dcera před dvěma lety vzala život. Stále se s tím nemůžete vyrovnat, stále na ni čekáte a nemůžete uvěřit, že si vzala život sama. Nedokážete se věnovat své 4 leté dceři, tak jak byste si přála a máte z toho výčitky. Jste také sama vážně nemocná, procházíte chemoterapií a je Vám po všech stránkách zle.
Dobrý den,
mohu si jen představovat, jak strašně těžké je vše, čím si nyní musíte procházet. Je mi to opravdu moc líto, že si Vaše dcera vzala život a že jste sama vážně nemocná. Přitom všem asi těžko hledáte sílu, abyste se podle svých představ dokázala věnovat mladší dceři. K tomu se ještě trápíte výčitkami.
Ztráta dítěte je považovaná za jednu z nejtěžších ztrát, které mohou člověka potkat. Obzvlášť pak, když si dítě vezme samo život. Společensky nemusí být tato ztráta dobře přijímána a pozůstalí se mohou ve svém smutku cítit o to víc osamocení a nepochopení. Okolí často nereaguje způsobem, který pomáhá, ale naopak zraňuje.
Truchlení může být velmi dlouhý a často vyčerpávající proces, který někdy trvá i roky. Je provázeno silnými emocemi, pocity smutku a sklíčenosti. Dá se říct, že vlastně nikdy zcela neskončí, nikdy už to nebude tak jako dřív. Silně se může znovu objevit obzvlášť v době významných dnů, jako jsou výročí úmrtí, narozenin nebo svátků. Pozůstalí se ale postupně mohou naučit se svoji ztrátou žít a znovu se i radovat ze života.
Píšete, že na dceru stále čekáte, nemůžete uvěřit, že si vzala život sama. Možná jste ve fázi, kdy tomu stále nemůžete uvěřit a skutečnost přijmout. Představuji si, že Vás mohou trápit otázky proč se tak stalo, kdo za to může, jak tomu mohlo být zabráněno. Zůstalo něco nedokončené, nevyřčené, bez odpovědi. Možná Vás zaplavují významné pocity viny, úzkosti nebo dokonce hněvu. Mohou Vás pronásledovat různé představy, můžete se cítit velmi izolovaná nebo odpojená od ostatních lidí.
To co může pomoci je nebýt na svůj smutek sama. Pokud svůj smutek máte možnost s někým plně prožívat a sdílet, může se tak nastartovat proces postupného uzdravení. Pomáhat mohou i rituály. Možná nějaký máte, možná ne. Blíží se výročí. Můžete například zapálit svíčku, zavzpomínat, možná máte úplně jiný Vám blízký rituál nebo na to zatím nemáte sílu. Vše je v pořádku.
Píšete také, že jste sama vážně nemocná a procházíte chemoterapií, ze které je Vám psychicky i fyzicky zle. Říkám si, že k tomu všemu, co již nyní nesete, máte další starosti a musíte snášet nepříjemnou léčbu. Zároveň chcete zůstat dobrou mámou. Na jednoho člověka je toho opravdu hodně. Moc bych Vás proto chtěla podpořit, abyste na své trápení nezůstávala sama.
V průběhu Vaší léčby Vás mohou provázet odborníci nebo laičtí poradci z organizace Amélie. Obrátit se můžete také na organizaci Luctus, kde se zaměřují převážně na pomoc pozůstalým po sebevraždě. Organizují i podpůrnou skupinu pro pozůstalé. Pokud byste hledala podporu pro mladší dceru, můžete se zkusit obrátit na poradnu Vigvam. Obrátit se můžete i na krizovou pomoc SOS centrum. Organizace sídlí v Praze, ale většina nabízí i telefonické konzultace nebo setkání online, některé i chat.
Ráda bych Vám doporučila i publikaci Sebevražda..a jak dál?!, kde možná pro sebe naleznete nějaké odpovědi nebo podporu.
Moc bych Vám přála, abyste pro sebe našla pomoc a podporu, kterou potřebujete, mnoho sil a naděje do dalších dní.
Olga Stránská
Dotaz zodpovídá
