Manžel měl zrovna 70, když se mu začala zhoršovat řeč a o prázdninách 2023 mu diagnostikovali nádor na mozku. Byl operován 21.8.2023 a lékaři se podařilo celý nádor vybrat. Manžel na podzim absolvoval 30 ozářek a bral Temozolomide jako chemoterapii. Mluvil málo, nenacházel slova, bylo zasaženo centrum řeči, ale snažil se dorozumět. 7.12. 2023 měl první epileptický záchvat, po kterém se mu začala postupně zhoršovat hybnost pravé strany těla a už téměř nemluvil a někdy i celé dny prospal. V prosinci byl na magnetické rezonanci, která byla "čistá". Od ledna se stále zhoršovala hybnost pravé strany těla, manžel už nemluvil a chodil jen šouravým krokem. Lékařka z onkologie mu nemohla nasadit další chemu, která byla v plánu, protože měl velmi nízké trombocyty, a to již napořád. V polovině února manžel upadl při vyzouvání, dostal podruhé záchvat. Od té doby již jen ležel, nemluvil, ale stále dobře jedl. Žil ještě 18 dní.Poslední dny již jedl méně. Poslední asi 4 dny se velmi potil, stále odkašlával, málo pil a méně jedl. Poslední den ještě posnídal, nemohl však polknout tabletky - zhoršoval se polykací reflex. Také jsem si všimla změny špičky nosu. Odpoledne usnul. Velmi rychle dýchal, (přes 40 nádechů za minutu), dech měl chrčivý, nepodařilo se mi ho probudit. Večer 4.3.2024 doma zemřel. Po celou dobu neměl žádné bolesti a do prvního záchvatu se cítil dobře a já jsem věřila, že se z toho dostane. Průběh byl ale velmi rychlý. Lékaři mi nedokázali říct, jak se bude nemoc vyvíjet. Statisticky prý je to 12 -18 měsíců. Moc mi pomohl článek o paní Janě na těchto stránkách, proto píšu i náš příběh, aby se mohli podobně postižení informovat. Měla jsem po operaci 90 dnů "paragrafu", pak jsem šla do předčasného důchodu. Manžel byl se mnou doma s výjímkou 14 dnů v nemocnici po záchvatu. Od stanovení diagnózy žil 7 měsíců. Přeji všem podobně postiženým hodně sil, trpělivosti, lásky.