Moc mi chybíš maminko moje!
10. prosince to byly dva roky co nám odešla naše milovaná maminka. Z důvodu možné nákazy jsem s ní strávil jako jediný veškeré poslední chvíle v nemocnici, kde také zemřela. Byla pro mne přístavem klidu a porozumnění. Vždycky si na mne i na ostatní udělala čas a svět jakoliv byl nefér, brala s nadhledem a nám dávala vždycky velkou naději a laskavá pohlazení.
Byla naše sluníčko, které hřálo na srdci, v duši a vždycky jsem k ní jezdil rád. Teď už maminka není a svět se pro mne stal fádním a bez toho teplého slova a porozumnění.
Snažil jsem se ze všech sil jí poslední měsíce života udělat tak krásné, jako ona udělala krásné mé dětství a v podstatě celý život. Moc mi maminka chybí a když jsem již starý muž, citím neustále tu prázdnotu bez ní. Když umírala, vzala mne za ruku a řekla mi Lubouš zařiď všechno, já už to neudělám...... Všechno jsem už udělal a udělal bych daleko víc, kdyby jsi tu mohla ještě být maminko!
Když zemřela, vzpoměl jsem si na verš, které jsem jí dal i při posledním rozloučení.
,,Maminku máš jen jednou, když odejde tak i kdyby jsi si oči vyplakal, ty její se již nikdy neohlédnou".
Maminko mám tě moc rád, moc mi chybíš a věřím, že se tam kde jsi zase potkáme.
Tvůj syn.
Važte si své maminky, protože to, jak vám bude chybět zjistíte až tu již nebude........
In reply to (Žádný předmět) by Anonym (neověřeno)
In reply to (Žádný předmět) by Anonym (neověřeno)
In reply to (Žádný předmět) by Anonym (neověřeno)
In reply to (Žádný předmět) by Anonym (neověřeno)
In reply to (Žádný předmět) by Anonym (neověřeno)