Eutanazie je vražda!
Jako lékař, který denně pracuje s nevyléčitelně nemocnými a umírajícími, cítím povinnost reagovat na nehorázný článek pana Milana J. Hamerského (Pravidla smrti aneb řekněte eutanazii ANO, LN 24. 7.).
Jelikož v kauze eutanazie lze její odpůrce považovat za mlčící většinu a jejich ojedinělé zatím publikované názory byly až příliš nekonfrontační, je dle mého soudu třeba trošičku přitvrdit tón.
Pan Hamerský (viz článek: 04.08.08 | Pravidla smrti aneb řekněte eutanazii ANO) chce zřejmě na kontroverzním tématu zviditelnit svoji zcela bezvýznamnou politickou stranu, o níž do této chvíle slyšelo asi jen několik zasvěcených politologů. Horší už je, že se přitom naváží do paní ministryně Stehlíkové (která ovšem jako politička musí být připravena podobné výpady ustát), a dokonce do prezidentky Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče paní Svatošové. V duchu pejorativního tónu jeho příspěvku mi nezbývá než se zeptat: Jak dlouho se dané problematice věnuje? Kde byl, když se zakládalo hospicové hnutí? O kolik umírajících lidí kontinuálně pečoval?
Obávám se, že jeho mandát diskutovat na odborné úrovni o této problematice je minimální. Kdo totiž pečuje o nevyléčitelně nemocné, ten ví, že s dobrou podporou jsou schopni prožít kvalitní konec života. Fyzický a psychický stav nevyléčitelně nemocných také často kolísá, a zatímco ve „špatný“ den by třeba i o ukončení života byli ochotni uvažovat, v „dobrých“ dnech jsou rádi na světě.
Velká skupina umírajících v terminální fázi již není kontaktní natolik, aby byla schopná komunikovat. Umí se pan Hamerský vcítit do jejich prožívání a posoudit, zda má pro ně jejich současné bytí smysl, či nikoliv? Umí to jejich rodinný příslušník či pečovatel? Tvrdím, že nikoliv.
Názory pana Hamerského a ostatních zastánců eutanazie jsou typickým produktem postmoderní společnosti, která preferuje honbu za příjemným a vyhýbání se nepříjemnému. Proto odstraňuje umírající ze života do ústavů, kde nejsou tolik na očích, a nyní se jich chce již legálně i zbavovat. Umírání je ovšem nedílnou součástí lidského údělu a s pomocí rodiny či kvalifikovaných pečovatelů dokáže být důstojné. Proto jsou jakékoliv snahy o legalizaci eutanazie hanebné.
Lidskost, nebo rychlé řešení?
Aby můj názor zazněl jasně a explicitně: eutanazie je vražda, kdo eutanazii provádí, je vrah, kdo jinému podá lék či jinou látku určenou primárně nikoliv ke zmírnění utrpení, ale k ukončení života, je vrah. Všichni, kdož se snaží o prosazení zákona o (jaký eufemismus!) tzv. důstojné smrti, jsou tedy spolupachatelé budoucích vražd a žádný zákon, byť by byl přijat, z nich tuto vinu nemůže smýt.
Doufám, že v naší společnosti zvítězí lidskost nad příznivci rychlých (skoro by se chtělo napsat konečných) řešení.
Lidové noviny; 28.7.2008; Rubrika: Horizont; Strana: 09; Autor: Daniel Hudeček